Celoroční Cyklus inspirací

Když jsme se narodili, bylo tady pro nás vše nachystané – ideální životní podmínky i hojnost přírodních zdrojů, které nám umožňují naplnit a uspokojit všechny naše potřeby. Indiáni a původní obyvatelé pralesů vždycky mluvili o Matce Zemi. Uvědomovali si, že vše, co máme, pochází od ní. Dokáže nás nasytit, napojit, léčit, vyživit, inspiruje nás, udivuje a přivádí k úžasu. Její krása a dokonalost uchvacuje naše srdce a často je příroda jediným místem, kde někde uvnitř sebe cítíme, že jsme tady správně, že sem patříme, a i když jsou naše životní okolnosti zrovna nepříznivé, najdeme v ní klid i oporu.

Příroda je naše Matka. Jako lidstvo máme své kořeny a ty rozhodně nevyrůstají z betonu. Homo sapiens se vyvíjel miliony let jako součást přírody. Ta je pro nás tedy přirozeným domovem a vytvářela podmínky, na které jsme se adaptovali, ve kterých jsme se vyvíjeli a které určovali naši povahu. Naše spojení s přírodou je tedy výsledkem evolučního procesu trvajícího miliony let. Působí v nás stejná síla jako ve zvířatech a rostlinách a jsme součástí sítě života.

A tatínek Slunce? Ten pro nás představuje symbol samotného života. Vždyť Slunce dává Zemi život a je znázorněním oné neviditelné síly, o které všichni víme, že tady je a vede a ovlivňuje naše životy.

A malé děti na to ještě nezapomněly. Neustále mají v sobě prožitek jednoty a spojení se Zemí. Pořád si ještě uvědomují, že jsme všichni projevem jedné inteligentní energie a cítí se propojeni se svým okolím. Jejich srdce jsou otevřená lásce a plná soucitu, úcty a respektu ke všemu živému. A období mezi třemi a šesti lety je pro vývoj tohoto spojení nejdůležitější. Buď jej přirozeně rozvineme a v dětech upevníme, nebo bude pomaličku vlivem nastavení společnosti, požadavků, které jsou na nás kladeny a zvyklostí ve výchově slábnout. A Človíček dětem pomáhá jejich vnitřní spojení se světem obnovit a prohloubit. Otvírá v nich bezpodmínečnou lásku a dává jim prostor pro svobodné projevení. Děti jsou šťastné, když to, co je pro ně ještě přirozené, mohou s někým otevřeně a bez zábran sdílet a prožívat.

Je totiž dvojí pohled na přírodu. Dvě možnosti, jak ji prožívat. První z nich převzala naše společnost a plyne z ní naše odloučení od přírody. Je to koncept, kdy vnímáme přírodu jako kulisu našich životů. Bereme ji jako něco, co nás obklopuje a umožňuje nám žít, používáme ji pro uspokojování našich potřeb, možná ji i milujeme, obdivujeme, čerpáme z ní sílu a naději, ale pořád je to něco vně nás. Něco, co tvoří náš vnější svět.

Druhý přístup je ten, který prožívá Človíček a rodí se s ním každé dítě. Je to princip Jednoty, kdy víme, že my jsme příroda. My ji tvoříme. Nejsme vně. Jsme uvnitř, stejně jako každý strom, zvíře, rostlina, jen s tím rozdílem, že my si to můžeme uvědomit. A takto žije Človíček. Nejen že vše kolem sebe vnímá jako svoji maminku, ale navíc ví, že je její součástí. Není víc než strom, tráva nebo brouk. I on je příroda. A podle toho vnímá, cítí, myslí, žije a jedná. Stává se součástí koloběhu života, který má jeden jediný účel, život samotný. A ve kterém existuje jeden nejvyšší princip – princip rovnováhy a harmonie. A i Človíček žije tak, aby tento princip přirozeně naplňoval.

Přírodu poznává svými smysly, učí se pozorováním, když ho něco zajímá, zeptá se přímo stromu, květiny, zvířete, kamene, to všechno je přece jeho maminka. Cítí ji ve větru, vnímá v každé kapce deště, promlouvá k němu skrze šumění listů v korunách stromů, rozveseluje jej ptačím zpěvem a jeho srdce naplňuje láskou při každém pohledu na rozkvetlou květinu. Človíček se cítí milovaný a v bezpečí a svou láskou může tvořit svět založený na harmonii a rovnováze.

A toto je to nejdůležitější, co Človíček dětem přináší. Mohou s ním prožít hluboké spojení s přírodou jako svojí maminkou. Pokud totiž děti vnímají planetu Zemi jako svoji maminku, přirozeně ji chrání, pečují o ni, projevují svůj soucit, chovají se s úctou a respektem ke všem živým bytostem a jednají v souladu s přírodou a pro dobro celku. A přirozeně se také stávají její neoddělitelnou součástí.

To, co aspekt maminky Země přináší do našich i dětských srdcí, je potřeba prožít. Je to vnitřní proces, který je pro každého z nás velmi individuální a nepopsatelný slovy. Vede nás totiž do jednoty sami se sebou, lidmi, Zemí jako naším domovem a vším stvořeným. A to, co v nás probouzí a upevňuje, je opravdový zázrak života.