Kdo jsem?

Tuto otázku si asi klade každý z nás a je možná jednou z největších otázek Vesmíru. Já jsem přišla na to, že jsem zázrak, neskonalé a nepochopitelné tajemství vesmíru, pocházející z jednoty všeho stvořeného, utkané z bezpodmínečné lásky a prachu hvězd. Jsem i dítě této nádherné planety Země a součást koloběhu života. Také jsem dcera, sestra, přítelkyně a maminka dnes už osmnáctileté dcery, která byla od narození mojí učitelkou a moudrým průvodcem. „Můj“ život nebyl jednoduchý, ba naopak někdy i velmi spletitý a komplikovaný.  Postupně mi ale skrze všechnu bolest, zklamání, ztráty a utrpení docházelo, že život je vlastně cesta sebepoznání, na které postupně objevujeme naši podstatu a zjišťujeme, kdo ve skutečnosti jsme. A mně toto uvědomění přineslo do života radost, lásku, štěstí, klid a pocit naplnění, ze kterého dnes tvořím to, co mě baví, pro všechny malé i velké Človíčky.

Moje cesta s Človíčkem

Jsem vzděláním učitelka pro 2.stupeň ZŠ, ale po mateřské dovolené jsem se do školství už nevrátila, protože jsem vnímala, že jediné, co si přeji, je s dětmi sdílet a prohlubovat v nich lásku k přírodě. To jediné mi dávalo smysl. A jak se píše v jedné inspirující knize P.Coelha: „Když si něco přeješ, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit,“ jednoho dne se skrze mě a moji kamarádku Mirku zrodil Človíček.

Tato postavička malého Človíčka, který se narodil a žije v lese a má maminku Zemi a tatínka Slunce, byl přesně ten způsob, jak jsem mohla svoji lásku k Zemi a sama sebe sdílet s dětmi.

Proto jsem připravila společně s Mirkou  představení „Človíček a jeho maminka Země“ a vyrazila jsem za dětmi do mateřských škol. Postupně vzniklo pět představení a já jsem s dětmi a Človíčkem strávila nádherné 4 roky. Navštívila jsem skoro sto školek, většinu z nich opakovaně se všemi představeními, a Človíčka poznalo tisíce dětí. Paní učitelky byly z programu nadšené a s Človíčkem pracovaly i v průběhu školního roku. Mohly jsme tak společně sledovat, v čem je Človíček pro děti tak výjimečný. Děti ho totiž milovaly a vytvářely si k němu velmi specifické pouto. Pozorovala jsem je, učila se od nich a přišla jsem na to, že v každém z nás je ukrytý takový malý Človíček, který má maminku Zemi a tatínka Slunce. A děti to věděly a cítily se s ním propojené.

Aby mohl Človíček své poselství předat co nejvíce dětem, založila jsem společně s Mirkou spolek Lidé ZEMĚ z.s., připravila koncepci ročního Školního vzdělávacího plánu a dala dohromady větší tým lidí, se kterými jsem vytvořila celoroční Cyklus inspirací, který už druhým rokem realizuje 40 mateřských škol.

No a pak už zbýval jen krůček k tomu, aby se Človíček mohl rozběhnout za všemi dětmi a vznikl Cyklus inspirací „Poznáváme svět s Človíčkem“ pro rodiče předškolních dětí, kterému se teď plně věnuji.

Co si přeji

Mé největší přání ze mě vytrysklo před lety, když jsem dělala program v páté třídě. Tehdy tam byl jeden hoch, který měl neustále hloupé připomínky, všechno sabotoval a už na začátku prohlásil, že ho příroda nezajímá. I tak jsem ho požádala, aby dal tomu, co budeme dělat, šanci a zkusil, co mu to přinese. A po programu mi se slzami v očích přišel poděkovat za to, že jsem ho naučila lásce k přírodě a on zažil pro něj něco velmi hlubokého. Věděla jsem, že jsem to nebyla já, kdo způsobil tu proměnu, ale on, protože si dovolil cítit lásku. A tehdy jsem naplno prožila moje největší přání – aby se skrze Človíčka mohla láska dotknout každého dětského i dospěláckého srdce. Aby každý zažil pocit souznění a jednoty a byl naplněný láskou k Zemi a životu.