Kdo jsem?

Tuto otázku si asi klade každý z nás. Já jsem přišla na to, že jsem zázrak, neskonalé a nepochopitelné tajemství vesmíru, pocházející z jednoty všeho stvořeného, utkané z bezpodmínečné lásky a prachu hvězd. Jsem i dítě této nádherné planety Země a součást koloběhu života. Také jsem dcera, sestra, přítelkyně a maminka dnes už dvacetileté dcery, která byla od narození mojí učitelkou a moudrým průvodcem. „Můj“ život nebyl jednoduchý, ba naopak někdy i velmi spletitý a komplikovaný.  Postupně mi ale skrze všechnu bolest, zklamání, ztráty a utrpení docházelo, že život je vlastně cesta sebepoznání, na které postupně objevujeme naši podstatu a zjišťujeme, kdo ve skutečnosti jsme. A mně toto uvědomění přineslo do života radost, lásku, štěstí, klid a pocit naplnění, ze kterého dnes tvořím to, co mě baví, pro sebe, všechny malé i velké Človíčky i planetu Zemi.

Moje cesta s Človíčkem

Jsem vzděláním učitelka pro 2.stupeň ZŠ, ale po mateřské dovolené jsem se do školství už nevrátila, protože jsem vnímala, že jediné, co si přeji, je s dětmi sdílet a prohlubovat v nich lásku k přírodě. To jediné mi dávalo smysl. A jak se píše v jedné inspirující knize P.Coelha: „Když si něco přeješ, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit,“ jednoho dne se skrze mě a moji kamarádku Mirku zrodil Človíček.

Tato postavička malého Človíčka, který se narodil a žije v lese a má maminku Zemi a tatínka Slunce, byl přesně ten způsob, jak jsem mohla svoji lásku k Zemi sdílet s dětmi.

Proto jsem připravila společně s Mirkou  představení „Človíček a jeho maminka Země“ a vyrazila jsem za dětmi do mateřských škol. Postupně vzniklo pět představení a já jsem s dětmi a Človíčkem strávila nádherné čtyři roky. Navštívila jsem skoro sto školek, většinu z nich opakovaně se všemi představeními, a Človíčka poznalo tisíce dětí. Paní učitelky byly z programu nadšené a s Človíčkem pracovaly i v průběhu školního roku. Mohly jsme tak společně sledovat, v čem je Človíček pro děti zajímavý a dalo by se říci i výjimečný. Děti ho totiž milovaly a vytvářely si k němu velmi specifické pouto. Pozorovala jsem je, učila se od nich a přišla jsem na to, že v každém z nás je ukrytý takový malý Človíček, který má maminku Zemi a tatínka Slunce. A děti to vědí a cítí se s ním propojené.

Aby mohl Človíček své poselství předat co nejvíce dětem, připravila jsem koncepci celoročního Školního vzdělávacího programu a dala dohromady větší tým lidí, se kterými jsem vytvořila celoroční Cyklus inspirací, který už čtvrtým rokem realizuje skoro 80 mateřských škol. Človíčka tak poznalo už několik tisíců dětí. 

No a pak už zbýval jen krůček k tomu, aby se Človíček mohl rozběhnout za všemi dětmi a jejich rodiči a prarodiči. Vytvořila jsem postupně dvě knihy příběhů o Človíčkovi pro děti ve věku 4-8 let, které je provedou všemi ročními obdobími. Knihy ilustrovaly nadané děti ve věku 10-15 let a daly jim své nezaměnitelné kouzlo. Knihy mají moc velmi hezké ohlasy a dětem i paní učitelkám a rodičům se líbí.

Co si přeji

Mé největší přání ze mě vytrysklo před lety, když jsem dělala program v páté třídě ZŠ. Tehdy tam byl jeden hoch, který měl neustále hloupé připomínky, všechno sabotoval a už na začátku prohlásil, že ho příroda nezajímá. I tak jsem ho požádala, aby dal tomu, co budeme dělat, šanci a zkusil, co mu to přinese. A po programu mi se slzami v očích přišel poděkovat za to, že jsem ho naučila lásce k přírodě a on zažil pro něj něco velmi hlubokého. Věděla jsem, že jsem to nebyla já, kdo způsobil tu proměnu, ale on, protože si dovolil cítit lásku. A tehdy jsem naplno prožila moje největší přání – aby se skrze Človíčka mohla láska dotknout každého dětského i dospěláckého srdce. Aby každý zažil pocit souznění a jednoty a byl naplněný láskou k Zemi a životu.